Tadej Golob: „Byl bych nespokojený, kdyby v mých knihách chyběla slovinská specifika“

Tadej Golob je jeden z nejpopulárnějších slovinských spisovatelů, ale také vášnivý horolezec. Letos navštívil pražský veletrh Svět knihy, kam přijel představit svoji první knihu vydanou v češtině. Stal se jí úvodní díl detektivní série o kriminalistovi Tarasu Birsovi s názvem Jezero v překladu Aleše Kozára (Nakladatelství JOTA, 2024). Po veřejné besedě, křtu knihy a autogramiádě si našel chvíli, abychom si popovídali o tom, jak se jeho domovské prostředí a kultura promítají do jeho knih, ale také o inspiraci a přístupech k tvorbě.

Jako autor jste se věnoval literatuře faktu, knihám pro děti a mládež, poslední desetiletí se věnujete hlavně psaní detektivních románů. Má tento žánr ve slovinské literatuře nějakou tradici?

Nezabývám se příliš touto otázkou, ale vím, že první slovinský detektivní román byl napsán někdy po druhé světové válce. Žánr kriminálních románů má ve slovinské literatuře nějakou tradici, avšak ne příliš hluboké kořeny. Nelze říct, že bych měl nějakého výrazného předchůdce.

Takže jste pravděpodobně prvním autorem na slovinské literární scéně, který se cíleně věnuje psaní detektivek.

Jsem opatrný v přisuzování si prvenství, ale do určité míry jsem první, kdo ve Slovinsku prolomil ledy a žánr zpopularizoval. Vnímám, že po tomto přelomu se ve slovinské literatuře objevilo mnoho dalších autorů detektivek.

Když se zmíní detektivní román, čtenářky a čtenáře napadne spojitost se Skandinávií. Jste sám fanouškem severských detektivek?

Nelze říct, že bych byl jejich velkým fanouškem. Ačkoli pravdou je, že předtím, než jsem začal psát, tak jsem několik severských románů přečetl. Některé příběhy, které jsem přečetl, považuji za dobré a některé za méně povedené. Nechci však skandinávský styl psaní napodobit. Mým cílem nebylo napsat totéž, ale připouštím jistou inspiraci.

V čem se slovinský detektivní román odlišuje od severského?

Osobitost pochází z prostředí, kultury nebo společenského dění, ve kterém kniha vzniká. Sám komponuji do textů jistá slovinská specifika. Byl bych nespokojený, kdyby v mých knihách chyběla. Zdá se, že prostředí je rozhodujícím prvkem, protože ve spojitosti s mými detektivkami jsem zachytil pojem „alpský noir“.

Právě slovinská specifika mě na knize Jezero, kterou prezentujete na letošním Světě knihy, zaujala. Jedná se o první díl série s hlavní postavou kriminalisty Tarase Birsy, která se ve Slovinsku stala čtenářským hitem. Jak dlouho jste o tomto projektu přemýšlel?

Když se na to podívám zpětně, je zvláštní, že se to povedlo prakticky na první pokus. Nezkoumal jsem trh, nepřemýšlel jsem, co by se mohlo čtenářům líbit. Úspěch přicházel pozvolna a vyústil až po natočení stejnojmenného seriálu. V životě jsem se pouštěl do mnoha projektů, mnoho z nich se nepodařilo, ale u Jezera to vyšlo. Přistupoval jsem k tomu intuitivně.

Jak jsem zmiňovala, hlavní postavou série je kriminalista Taras Birsa. Taras není žádným velkým hrdinou – nemá velké ambice, má problematické manželství, je v krizi středního věku… Je pozoruhodné, že Taras není ničím zajímavý, a přesto se stal jednou z nejoblíbenějších slovinských literárních postav současnosti. Jak si to vysvětlujete?

Taras není kariérista, ale vyniká touhou dělat dobře svoji práci. Pravděpodobně je oblíbený proto, že je mým alter egem a lidi pravděpodobně láká sdílet reálné problémy a zážitky.

Je Birsa v něčem reprezentantem archetypu Slovince?

Sám nevím, co znamená být typickým Slovincem, ale jak nad tím přemýšlím, pro Slovince je charakteristické říkat jiným lidem, co nezvládnou nebo v čem neuspějí. Birsa v tomto směru určitě není reprezentantem národní povahy.

Rád upozorňujete na to, že Taras Birsa je vaším alter egem. Čtenář má tak tendenci všechny vlastnosti postavy přisuzovat autorovi. Jak se s tímto srovnáváte? Kde je hranice mezi postavou a autorem?

Taras Birsa odráží to, co je pro mě zajímavé a co mě baví. Tadej však není kriminalista. Všechny postavy z mých románů mají reálný základ, rád se inspiruji svým okolím, ale v románech si žijí svým životem a vyvíjejí se.

Z rozhovorů je zřejmé, že jste milovníkem přírody a horolezectví. Příběh románu Jezero zasazujete do okolí Bohinjského jezera. V románu ho charakterizuje temná a záhadná atmosféra. Je takové i ve skutečnosti? Jak ho vnímáte vy osobně?

Bohinjské jezero je největší jezero ve Slovinsku a nachází se uprostřed hor. Vnímám, že má dvě tváře. Jedna je popsána v románu – temné, chladné jezero. Jedná se o severozápadní stranu, která je opuštěná a neobydlená. Východní strana je více turistická a plná kempujících rodin. Geografická poloha zapříčiňuje extrémní střídání počasí. Sám mám letní zkušenost, že jsem se přes den vykoupal v teplé vodě a přes noc se podmínky zcela změnily.

Zasadil jste příběh do tohoto prostoru intuitivně?

Záměr zasadit děj do Bohinjského údolí byl v podstatě od začátku, protože prostor umožňuje limitovat počet podezřelých z vraždy. Jezero je ze tří stran ohraničeno horami, pachatel tak musel pocházet jen z jedné obydlené strany. Použil jsem stejný postup jako Agatha Christie, když svůj příběh zasadila na opuštěný ostrov, kam shromáždila všechny podezřelé.

Zmínil jste se, že román Jezero se dočkal seriálové adaptace. Příběh je rozdělen do více prostorových a časových rovin. Na jeden čin nahlížíme z několika perspektiv. Váš autorský postup tak jakoby přijímal jistá specifika filmové tvorby. Představoval jste si při psaní, že román bude jednou adaptován do audiovizuální podoby?

Při psaní jsem tuto představu trochu měl. Myslím, že jsem tyto prvky při psaní podvědomě používal, zejména při popisech. Nicméně, když jsem viděl, jak je nejen finančně náročné můj román adaptovat, asi bych z těchto postupů trochu polevil.

Román obsahuje mnoho odkazů na popkulturní fenomény ze slovinské, evropské, ale i ze zaoceánské kultury. U českých čtenářů rozhodně vzbudí zájem zmínka o seriálu Nemocnice na okraji města nebo spisovateli Michalu Vieweghovi. Jak jsou ve Slovinsku známí?

Slovinci, zejména moje generace, zná seriál Nemocnice na okraji města velmi dobře. U Viewegha je obtížné to hodnotit. Já jsem jeho knihy četl, protože ve slovinštině vyšly.

Rezonují ve slovinské kultuře ještě jiné fenomény z Česka nebo bývalého Československa?

Rozhodně, zejména pohádky. Krtečka, ...A je to! nebo Arabelu jsem jako malý sledoval a následně i mé děti. Ve slovinské kultuře jsou české kulturní produkty neustále sledovány.

Jsou v plánu adaptace dalších románů o kriminalistovi Tarasu Birsovi?

Seriál Jezero, natočený slovinskou veřejnoprávní televizí, měl 6 dílů. Adaptován je i druhý a třetí román o Birsovi, ovšem už jen jako třídílná minisérie, což se divákům příliš nelíbilo. Jak to bude u dalších románů zatím nevím. Záleží na finančních možnostech televize.

Chystá se Taras Birsa vyřešit další kriminální čin, nebo už dosáhl kariérního Mount Everestu?

Měl jsem chvíli v psaní pauzu, věnoval jsem se jiným projektům. Avšak aktuálně přemýšlím, co dál. Asi před týdnem jsem jeden nápad dostal, a i s odstupem se mi zdá dobrý. Tak uvidíme...

Text: Zuzana Urbaničová